Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel?

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 13. díl

25. dubna 2008 v 12:28 | Mon!shka
"Ahojky zlato" řekl jsem jí
"hm…" řekla mi a sedla si vedle mě na pohovku
"copak se stalo?"
"já to dítě nechci"
"co-co? Proč?"
"protože to bude nějaký retard" řekla mi a rozplakala se naplno
"proč by měl být?"
"dneska jsem byla na tom vyšetření a dopadlo to blbě proto musím ještě na jedno, Bille já se bojím" špitla
"to bude dobrý
"doufám"
"tom nás chce dostat od sebe!"
"co? Proč?"
"protože zařídil, že příští měsíc odjíždíme do Ameriky, koncerty, Shooty prostě všechno co bylo naplánované a kvůli Tomovi se to všechno zrušilo a už zítra máme Shoot a interwium pro bravo o našem návratu"
"to tu budu sama?"
"já…já nevím. Možná tady zůstaneš, ale byl bych radši kdyby si jela s náma"
"jenže to nedovolí Tom"
"bude muset"
"mám hlad" řekla jsem jenom tak, abychom se začali už bavit o něčem jiném.
"jdem se najíst?"
"jo" řekla mi a táhla mě do kuchyně
"Bille?"
"ano?" odpověděl jsem jí
"copak mi uděláš dobrého?" zeptala se. Tsss jako ona je holka a já jí mám dělat něco na jídlo spíš ona mě ne?
"ehm…jak já? T jsi snad baba v domácnosti a teď už budeš tuplem protože budeš matka takže se ptám spíše já! Co bude dobrýho no?"
BARBARA
"niiiiiic" vyplázla jsem na něj jazyk a radši zdrhala do obýváku
"ty mrško jedna"
"tak já jsem mrcha jo?" vyjela jsem na něho schválně a dělala jsem uraženou"
"jo"
"fajn" řekla jsem a sedla jsems i do křesla a dál dělala na oko uraženou. Bill musel určitě vědět, že to jenom hraju protože radši nic neříkal a odešel zpátky do kuchyně.Chvilku jsem si ještě takhle trucovala, ale pak jsem ucítila nějakou pěknou a chutnou vůni, po které se mi začaly zbíhat sliny…tak jsem šla do kuchyně
"Bille?"
"hm:"
"copak to tady děláš dobrýho?"
"já nic to tu voní jenom ten čaj"
"aha"
"waflé!!" vypískla jsem když jsem je uviděla n stole. Mňam. Hned jsem si sedla a ten talíř si přisunula k sobě a začala jsem se tím ladovat
"ty mi to jako všechno sníš?"
"jo, mám strašný hlad"
"hey to není fér" řekl a sednul si na linku
"njn Bille, život už je takový…řekla jsem když jsem právě dojedla
"nemáš ještě?" zeptala jsem se
"ne! A kdybych měl tak už mám jenom pro sebe"
"ale Bille, noták, kocoure..co bys pro mě neudělal" vstala jsem a šla k němu. Kde jsem se postavila mu mezi nohy, proto on seděl na lince a udělala jsem na něho smutný očička jak umím nejlépe…on mi na tohle vždycky neodolá
"ne už jsem řekl"
"Bille, noták bobééé"
"nezkoušej to na mě Barbaro!"
"a já na tebe něco zkouším jo? Že o tom nevím"
"ale víš, až moc dobře"
"nevím dělám blbou"
"víš a už neodmlouvej"
"proč?"
"dostaneš na holou!"
"už se tě bojím, ty divochu" řekla jsem mu a začala se trochu smát
Pokračování příště
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 12. díl

24. dubna 2008 v 13:22 | Mon!shka
Když jsme přijeli domů, tak v obýváku nás čekalo překvapení a to rozvalený Tom na pohovce a kousek od něho seděla v křesla Simone. Asi je na čase jí to taky oznámit. Sedli jsme si vedle Toma, který když nás viděl, že si chceme sednout tak se posadil.
Silně jsem stiskla Billovi ruku, protože se opravdu bojím její reakce.
"mami, asi by jsme ti měli něco říct…" řekl jí Bill a stisknul mi ruku jako já jemu před chvíli
BILL
"tak začněte" pobídla nás máma
"čekáme dítě" vybalil jsem to na ní na rovinu. Nerad to prodlužuju
"čí to je Barbaro?" zeptala se mámka Barbary. Která se na mě podívala a nevěděla co říct.
"moje" řekl jsem..jenom jsme citěl jak mi Barbara opět silně stiskla ruku
"dobře" řekla máma a odešla.
O MĚSÍC POZDĚJÍ
"Billééé!!! Brácha" řval Tom po celém baráku
"co chceš?" zařval jsem zpátky
"kde jsi?"
"u sebe" křiknul jsem zpátky. Tom se za chvíli objevil u mě ve dveřích.
"potřebuješ něco?" zeptal jsem se ho
"jo"
"tak mluv"
"Zítra máme rozhovor a Shoot pro Bravo?"
"co?"
"a taky jsem mluvil s Davidem, že má zařizovat nás návrat, jedeme zpátky do Ameriky a budeme zase hrát a ještě více než předtím?"
"Tome? Nemáš horečku? Si se zbláznil nebo co?"
"ne, proč měl bych? To spíš ty!"
"vždyť ale…."
"jsem v pořádku a chci zpátky na podium. Domluvily jsme se přec, že až budu fit tak jedeme znovu a ještě více!"
"ale já těd musím pomoct trochu Barbaře?"
"proč? Vždyť ještě nerodí!" řekl mi a odešel.
On snad zešílel nebo co?! Připadá mi to jako by to dělal všechno naschvál jako by nás chtěl rozdělit nebo dostat od sebe. Protože pořád se mě snaží dostat pryč z baráku. Buď mě tahá ven do klubu nebo jenom tak na procházku nebo k Andymu říkám, že prostě zešílel. I když jsem rád, že mu je dobře a opět uvidíme svoje věrné fanoušky. Ale nechci tady nechat Barbaru samotnou, protože vláčit jí sebou taky nepůjde je těhotná musí mít klid a musí odpočívat teda snad já jsem těhotný nebil takže nevím co potřebujou ženský ale určitě nějaký ten klid pak ne? No to je jedno teď to nebudu řešit.
"Davide? Jseš to ty?" ptal jsem se když jsem volal Davidovi
"jj jsem co potřebuješ?"
"je pravda to co mi říkal Tom?" zeptal jsem se ho hned parovinu
" a co ti říkal?"
"že zítra máme rozhovor pro Bravo a Shoot a taky že jede zpátky do Ameriky atd?"
"jj je a už to vypadá že za měsíc budete zpátky na podium všechno je v plném proudu. Díky Tomovi se to opět zase rozjede!"
"jo aha díky" řekl jsem mu a hned to položil. Sotva jsem tak učinil tak se akurát vrátila Barbara.
"Ahojky zlato" řekl jsem jí
"hm…" řekla mi a sedla si vedle mě na pohovku
"copak se stalo?"
"já to dítě nechci"
Pokračování příště
Monishka

Bibi prober se! To není realita! 11. díl

23. dubna 2008 v 18:41 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
  • Tom
Když jsem se vrátil z obchodu s čerstvým pečivem, už ve dveřích se mi něco nelíbilo. Měl jsem takový divný pocit. Rychle jsem odnesl nákup do kuchyně a šel do obýváku. Mezi dveřmi jsem se naprosto zhrozil. Bibi seděla na zemi skrčená a klepala se. Vedle ní na zemi úplně rozflákaná televize. Asi jsem to LCDčko měl odvést pryč. Sakra co se tu stalo? Strnule jsem stál na místě a nebyl schopny pohybu. Pořád jsem si v hlavě opakovat jednu otázku a to "co se stalo?". Nakonec jsem se pohnul a šel k Bibi. Posadil jsem se vedle ni a lehce ji pohladil po vlasech. Jen zvedla obličej, po kterém ji stékala jedna slza za druhou a pak se mi omotala kolem krku. Byl jsem chvíli v šoku, nakonec jsem ji ale pevně objal.
"že to není pravda, Tome. Že ne?" opakovala pořád dokola tiše do mé mikiny
"co nemá být pravda bobku?"
"to co bylo v televizi" odpověděla. Ani jsem se ji dál nemusel na nic ptát. Už mi to pomalu docházelo samo. Ten telefonát včera, rok od Billova úmrtí, televize, všechno to zapadalo do sebe. V tomhle jsem pohořel. Chtěl jsem ji uchránit od tohoto, ale nepovedlo se mi to. Ale jak jsem to měl vědět, že to bude i v ranních zprávách? To nemohl nikdo tušit. Ale měl jsem to předpokládat. Taková událost vyjde vždy rychle mezi lidi a dlouho se neutají.
"Bill není mrtví, že ne?" zeptala se mě a já nevěděl co ji říct. Měl bych k ní být upřímný, nebo ji zalhat pro její dobro? Ale pro její dobro bude i to, když řeknu pravdu. Přivezl jsem ji sem, aby se její stav zlepšil, takže budu muset jednat.
"Tome!!" zvedla hlavu a dívala se na mě smutnýma očima, co smutnýma, přímo utrápenýma. Bylo na ni vidět jak je v tomhle momentě úplně na dně a neví kam dál.
"je mi to líto" řekl jsem tiše. V tom se Bibi rychle zvedla a utekla k sobě. Zůstal jsem tam sedět a koukal jsem na tu rozbitou televizi, která ležela na podlaze. Dlouho jsem tak tupě nezíral a raději se pustil do úklidu toho nepořádku co tam teď je.
  • Bibi
"Proč mi Tom musí lhát? Proč mi všichni kolem mě lžou?! Bill tu nehodu přežil! Já tam s ním byla! Dýchal, mluvil semnou, usmíval se! On žije! On není mrtvý!!!" opakovala jsem a chodila po celém pokoji. Nevěděla jsem co dělat. Komu se mám svěřit? Tomovi nemůžu, on mi nevěří. On nechce abych byla s Billem šťastná! Tak komu se mám sakra svěřit? Potřebuji se někomu vypovídat, říct mu své pocity! Potřebuji to! Nemůžu to už dále v sobě dusit!
Najednou jsem se zastavila a zadívala se na stolek. Ležel tam notebook a foťák. Hlavou mi bleskl nápad. Co takhle nějakého internetového přítele, který mě vyslechne? Není to špatný nápad a já ani jinou možnost nemám. Hned jsem se posadila na židli před zrcadlo a začala se upravovat. Nalíčila jsem se a udělala si dva culíky. Hned jsem šáhla po foťáku, zapla jej a začala fotit. Fotila jsem se snad dvě hodiny, dokud jsem neměla celou paměť foťáku plnou. Pak jsem sedla k notebooku a všechny fotky do něj natáhla. Vybrala z nich ty nejlepší a dala je na svůj profil na chatu. Hned jsem potom zašla do chatovací místnosti. Chvíli trvalo, než jsem s někým navázala kontakt, ale povedlo se a myslím, že jsem narazila i na docela holku v pohodě. Kluci mi spíše psali, jestli si s nimi nechci nezávazně užít, ale já potřebuji něco jiného než si užívat. Navíc, mám Billa!
  • Tom
Takhle to dál nejde. Musím ji Billa nějak vyhnat z hlavy. Ne úplně, ale ty představy o něm. Sám to moc nezvládám. Musím si někoho přizvat na pomoc, nebo Bibi brzo zboří celý dům. Mámě volat ani nebudu, ona by Bibi spíše zabila. Stelu taky nemůžu, Bibi ji nemá ráda. Tak koho sakra…… Gustav a Georg! Tome ty jsi hlavička. Hned jsem vytočil Gustavovo číslo a vysvětlil mu vážnost situace. Byl rád, že mě slyší a souhlasil. Slíbil, že sežene Georga a co nejdříve se pokusí přijet.
  • Bibi
Celý den jsem trávila na chatu s tou "novou kamarádkou". Když musela odejít, odhlásila jsem se také. Padla na mě depka a velká touha vidět Billa. Posadila jsem se na postel a do ticha, které bylo kolem šeptala Billovo jméno.
"Bille! Halo….prosím, přijď. Kde jsi?" opakovala jsem pořád dokola. Nic se ale nedělo. Zoufale jsem si lehla na postel a zavřela oči.
* * *
"mi-mi-miluji-miluji tě" vykoktal Bill a po tváři mu stekla slza.
"ne! To ne Bille! Ty budeš žít, neříkej mi sbohem, prosím!" měla jsem ho položeného hlavou v klíně a hladila ho po tváři.
"Bibi promiň, ale…… je mi zima" řekl tiše a přivíral oči
"Bille ne!!!!" křičela jsem jak kdyby měl být konec světa a začala jsem ho lehce propleskávat, aby ty oči nezavřel. Bála jsem se, že když je zavře, už je neotevře. Bála jsem se toho, že mě opustí a já na tomhle světě zůstanu úplně sama bez osoby, která mě milovala snad více jak svůj vlastní život a já jej.
* * *
Vybavila se mi vzpomínka z té noci. Když jsem ve strachu otevřela oči a posadila se, na kraji postele seděl Bill. Zvláštně se na mě díval. Nevyznala jsem se v jeho pohledu.
Pokračování příště….
Monisek

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 11. díl

23. dubna 2008 v 18:10 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
"proč si plakala?" zeptal se mně Tom, kterého jsem zase poznala podle hlasu. Strašně jsem se lekla a upustila jsem krém, který jsem měla zrovna v ruce. Bohužel byl ve skle a to se roztříštilo po podlaze.
"podívej se co si napáchal! Víš jak jsem se lekla?" okřikla jsem ho.
"já……promiň" řekl…ale to už do koupelny přišel i Bill
BILL
"co se tady děje?" zeptal jsem se když jsem přišel do koupelny. Stál tam Tom a Barbara a po zemi bylo něco roztříštěno, takže tam byly střepy.
"nic..co by se tady mělo dít Bille? Přišel jsem tady a Barbara se mě zlekla a upustila tu skleničku nebo co to je?" řekl mi Tom. Barbara ta ani nemluvila jenom se sehnula a začala sbírat ty střepy.
"au" zakvičela za chvíli
"copak?" zeptal jsem se a hned k ní přiskočil. Tom nás jenom sledoval.
"pořezala jsem se o střep"
"ukaž" řekl jsem jí a díval se na její ruku. Asi ho tam ještě má.Posadil jsem jí na vanu a šel do skřínky pro dezinfekci a náplast až jí to můžu ošetřit.
"nečum jenom tak blbě a dosbírej ty střepy" řekl jsem Tomovi, který stál pořád ve dveřích a přiblble se na nás díval.
"proč já? Vždyť to přece může dosbírat Barbara ne? Až jí to ošetříš. Sama to rozbila tak až si to taky sebere"
"ne Tome nemůže. Až jí to ošetřím tak si půjde lehnout. Nebude se namáhat, nesmí"
"a to jako proč Bille? Co vím tak jí nic není"
"je těhotná Tome" vypálil jsem mu hned na rovinu. Hned jsem se podíval na Barbaru jestli nevadí, že jsem mu to hned tak vpálil. Přece jsme chtěli ještě počkat, ale když já měl takovou zlost, že se nedalo oddolat.
"co?" vykulil jenom oči Toma kouknul na Barbaru. Která mu ale neodpověděla a ani mu na to nic neřekla. Jenom sklopila oči. Tom to po nějaké době vzdal a odešel.
Vydezinfikoval jsem tu ránu a pak jí to i zalepil.
"proč si mu to řekl?" zeptala se mě Barbara
"nevím, naštval mě neudržel jsem to v sobě, promiň" řekl jsem jí a políbil jí.
"nevadí, stejně dřív či pozdějí by se to dozvěděl."
"teď to ještě říct máti"
"to radši až pak" řekla jsem se smíchem, protože opravdu mám strach z toho jak bude reagovat Simone. Sotva jsem s Billem a už jsem těhotná, ale to dítě je Tomovo, jenže to jí neřeknu a ani nikomu jinému. Jenom Bill bude vědět pravdu i když ten chlupáček doufá, že to bude jeho. Je mi ho líto, ale jsem ráda co všechno dělá pro mě jsme mu za to nesmírně vděčná. Bill mě asi má víc než jenom rád, ale já ne já ho mám ráda jako mojeho nejlepšího kamaráda zatím nic víc. Snad se to brzo změní, protože Tom je pro mě mrtvý a tak to zůstane navěky.
Když mi Bill došetřil mou ruku šli jsme zpátky do jeho pokoje. Docela dost jsem zvědavá jak Tom na tohle bude reagovat.
TOM
"To není možné, ona nemůže být těhotná a už vůbec né s Billem. To né, to je zlý sen. Já jí chci zpátky, i kdybych se měl starat o Billovo dítě tak jí chci zpět, ale bill mí jí už jenom tak nedá když bude táta. Určitě tak rychle dítě neplánovali, ale chybička se jím vloudila. Kurwa" řval jsem po pokojí a nadával. Já chci, aby to dítě bylo moje a né Billa. Brácha sakra proč mi to všechno komplikuješ? Když víš, že já Barbaru pořád milu…ehm..teda mám rad..
Moje má být a bude. I kdybych pro to měl udělat nevím co….
  • O DVA DNY POZDĚJÍ *
BARBARA
"tak zase za dva týdnu na kontrolu ano?" říká mi doktor. Šla jsem za ním mu teda říct, že si to děťátko nechám, doktor byl i rád. A tak mi udělal všechno vyšetření co zrovna mohl a vypsali jsme těhotenskou kartičku. Taky mě obědval na různé další vyšetření. Podle plodové vody nebo něčeho takového poznají jestli to třeba nebude postižené doufám, že ne né. Chci aby to bylo krásné děťátko po tatínkovi. Ale né po Billovi, ale po Tomovi.
"dobře, na shledanou" řekla jsem mu a odešla. Bill mě čekal venku v autě před ordinací. Opatruje si mě jako oko v hlavě. Všude jezdí se mnou a stará se o mě. Je tak milý…. Za to Tom ne J co mu Bill řeknul, že jsem těhotná rozbil snad celý svůj pokoj a někde zmizel. Nikdo neví kde, prostě v noci zmizel a ráno už nebyl doma. Žádný vzkaz nenechal prostě nic. Na Billovi jde vidět, ten velký strach co má o Toma a já taky. Tom mi nejde vyhnat z hlavy…nejde to..
Když jsme přijeli domů, tak v obýváku nás čekalo překvapení a to rozvalený Tom na pohovce a kousek od něho seděla v křesla Simone. Asi je na čase jí to taky oznámit. Sedli jsme si vedle Toma, který když nás viděl, že si chceme sednout tak se posadil.
Silně jsem stiskla Billovi ruku, protože se opravdu bojím její reakce.
"mami, asi by jsme ti měli něco říct…
Pokračování příště
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 10. díl

21. dubna 2008 v 17:50 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
To jsem se v tom psaní až tak zhoršila?? že už tu je pouhý jeden koment? :''(
_________________________________
BILL
S Andym jsem si dobře pokecal, v něčím mi poradil něco mi zase vyčetl a to, že na něj s Tomem zapomínáme. Heh xD. Po nějaké době jsem dojel zpátky domu. Když jsem přišel do svého pokoje teda už našeho společného s Barbarou našel jsem jí v rohu na posteli jak se krčila a brečela. Pomalým krokem jsem šel k ní
"Barbar? Co se stalo?" ptal jsem se. Ale Barča mi neodpovídala, až po nějaké chvíli sní vypadla šokovací zpráva
"jsem těhotná" špitla sotva slyšitelně, ale já jí slyšel.
"je to jisté?"
Jo, dneska jsem byla u lékaře."
"a…a. čí to je?" zeptal jsem se.
"já-já nevím"
"jak nevíš? Přece musíš vědět s kým si naposled to…"
"naposled mě Tom znásilnil" řekla mi a zase začala plakat. Ani se jí nedivím, protože jestli to je to jak jí Tom znásilnil tak to jí zůstane teda krásná (ironie) vzpomínka.
"pojď jsem" řekl jsem jí a natáhnul k ní ruce. Barbara je hned přijala a vrhla se na mně. Silně mě objímala.
"necháš si ho?" zeptal jsem se
"nevím"
"třeba může být i moje" řekl jsem se a trochu se usmál. Kdyby bylo moje byl bych ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Barbaru mám totiž strašně moc ráda, možná i víc než jenom to.
"kdybys měl jenom tak pravdu a bylo tvoje. Byla bych radši."
"Až se to narodí tak uvidíme, třeba si pak můžu nechat udělat testy a budeme mít jistotu, že buď je moje nebo Toma"
"jenže já nevím jestli si to mám nechat nebo ne. Co když to je Toma co bude pak? Já se nechci vrátit zpátky k Tomovi mám s něho pořád strach. A Tom by to dítě určitě nechtěl ještě by mi řekl, že to není jeho s kým jsem se kurwila a já další bolest už nechci. A sama taky nechci být na toho prcka" řekla mi už trochu v klidu
"Ale nebudeš sama, já budu rád s tebou a budu dělat tomu prckovi tátu i když nebude můj" řekl jsem jí a pohladil jí po bříšku" Barbara se tak krásně usmála
"děkují ti Bille" řekla mi a tak krásně mě políbila
"mám tě ráda" řekla mi pak
"já přece tebe taky ne? To ještě nevíš?" řekl jsem jí
"nevím, dokaž mi to" provokovala. Pořádně jsem si jí přitáhnul a začal jí dost vášnivě líbat
"to bych si nechala líbit pořád" řekla když e ode mě odtrhla
BARBARA
"Bille?" zeptala jsem e ho
"Ano?"
"Že neřekneš Tomovi, že to dítě co čekám je jeho?"
"Ale má právo se to dozvědět! Jestli to bude jeho tak on je táta."
"Bille, prosím. On by si na to dítě dělal nároky a já se k němu nechci vrátit. Prosím neříkej mu to. Tom neví, že my jsme spolu nespali on si myslí, že spolu fungujeme normálně. Jenže já ještě nemůžu! Prosííííím"
"tak teda dobře"
"jsi moje zlato" skočila jsem mu kolem krku.
"a kdy to řekneme ostatním?" zeptal se mně Bill. Když já ani nevím..
"no..zatím ještě ne. Já si nejprve zajdu k doktorovi pro potvrzení, řeknu mu že si to nechám atd a až pak. Stejně je ještě brzy vždyť jsem teprve v 6 týdnu"
"dobře" řekl a zase mě políbil
"hele Bille. Co chceš? Ty jsi dneska umlsaný jako kočka"
"já? Nic…i když tebe bych neodmítnul"
"počkej si na večer, kocoure" řekla jsem a odešla do koupelny. Potřebují si přece jenom upravit make-up teda hlavně oči, které mám jistě rozmazané. A jako bych to neříkala, vždycky si je namaluju strašně silně, černou jako Bill. Naše společná barva. Jednou jsme se hádali i o stíny, protože byly akurát poslední. Protože Billovi došli a on musel na nějakou schůzku a já jich taky měla už jenom trošku a chtěla se taky namalovat. Prostě jsme se dohadovali o blbosti, ale byla sranda. Nakonec nikde nešel a já taky ne, proto když jsme se o to prali tak nám to spadlo a ten zbytek co tam byl se rozletěl po podlaze v koupelně a nebylo nic. Leda že by štětečkem sbíral ty poslední kousíčky ze země. Ale myslím, že by mu to nepomohlo.
"proč si plakala?" zeptal se mně Tom, kterého jsem zase poznala podle hlasu. Strašně jsem se lekla a upustila jsem krém, který jsem měla zrovna v ruce. Bohužel byl ve skle a to se roztříštilo po podlaze.
"podívej se co si napáchal! Víš jak jsem se lekla?" okřikla jsem ho.
"já……promiň" řekl…ale to už do koupelny přišel i Bill
Pokračování příště
Komentíky
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 9. díl

20. dubna 2008 v 19:23 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
Já nemůžu být těhotná s Tomem, prostě nemůžu. Tom by to dítě za prve nechtěl a já se k němu nevrátím, stejně už má asi milion jiných než jsem já. Tom pro mě zemřel jednou na vždy. Jestli si toho prcka co nosím v sobě nechám bude mi pořád připomínat ten okamžik co mě Tom znásilnil.
"Bože, co mám dělat" řekla jsem více nahlas
"třeba by ses mohla ke mně vrátit……" uslyšela jsem za sebou něčí hlas. Podle toho hlasu jsem poznala, že jde o Toma. Jeho hlas bych poznala i na míly daleko.
Stále jsem stála na jednom místě jako přikovaná ani se neotáčela. Na co když vím kdo to je. A odpovídat mu nebudu, třeba odejde když uvidí, že ho ignorují. Přibližoval se, slyšela jsem totiž kroky které se stupňují, teda přibližují ke mně. Tady jde slyšet všechno jsme přece na jednom z opuštěných míst. Kde nikde nechodí, protože je to tady taky uzavřené.
Došel až ke mně, musel stát těsně za mnou, protože jsem citěla jeho dech na mém krku. Krásný pocit ho zase citět u sebe, ale když si na všechno vzpomenu je mi blbě. O tom, že jsem těhotná se nedozví, tomu zabráním. Když už tak to dítě bude Billa a né Toma. Nesmí se to dozvědět.
Stále jsem ho ignorovala, ale ho to v žádném případě neodradilo. Spíše naopak. Něco na mě mluvil, ale já jsem ho moc neposlouchala.
Chtěla jsem už odejít, ale když jsem se otočila narazila jsem přímo do Toma. Stal za mnou v takové blízkosti, že to není ani možný. Upřeně jsme si dívaly do očí, nikdo z nás neuhnul. Musím pryč v jeho blízkosti se cítím velmi nervózně, zmateně a taky mám z něho strach po tom všem.
Tom si mě přitáhnul a políbil mě. Jenom spojil naše rty a zase se odpojil.
Nejradějí bych si nafackovala za co jsem udělala po tom, asi jsem se musela zbláznit a taky, že jsem se zbláznila. Bez váhaní jsem si ho přitáhla a začala ho líbat. Tom neměl nic proti a přitáhnul si mě více k sobě. Naše polibky stoupali na intenzitě byly čí dál vášnivější. Nepřemýšlela jsem nad tím koho tu teď líbám, nebo co mi ten člověk udělal. V hlavě jsem měla jenom jedno a to jak mi je teď krásně a že nechci aby to skončilo. Když už nebyl kyslík tak jsme skončily. Když jsem se na něj podívala, usmíval se. Byla jsem jako vyměněná, nevěděla jsem co dělat a byla jsem nervózní. Prstem jsem si přejela po rtech. Je to už něco kolem dvou měsícu co jsem necítily ty Tomovy rty. On ale nedal pokoj a moje rty vyhledal znovu a znovu. Chvíli jsem se mu ještě oddávala dokuď se ve mně neprobudila ta stará Barbara. Odtrhla jsem se od něj a zbaběle utekla. Něco za mnou křičel, že se ho nemám bát nebo něco takového, už jsem ho neposlouchala, utíkala. Utíkala jsem snad přes celé město až zpátky domu, domu ke Kaulitzum. Kde jsem se zavřela u Billa a propukla v pláč.
TOM
Má mě pořád ráda, vím to jsem si tím naprosto jistý. Jinak by se nechovala tak jak se zachovala. Ale bylo roztomilý jak se v mé přítomností strácela, nevěděla co říct i když nemluvila skoro vůbec a taky byla dost nervózni a taky se mě i trochu bála což mě mrzí. Mě se bát nemusí já jí už nic neprovedu, nikdy nic se jí už nestane. Já vím, tohle jsem jí řekl i kdysi když jsme spolu začínaly chodit, že jí nikdy nic neudělám, že jí nikdy nezpůsobím žádnou bolest a budu jí bránit. A udělal jsem jí tu největší prasárnu co u chlapa jde a to, že jsem jí znásilnil. Ona chtěla ale ze začátku sama, pak už ne jenže nedalo se to zastavit a já asi už svojí chyby nenapravím. Teda chtěl bych to nějak napravit jenže Barbara mi to nedovolí. Už to jsou dva měsíce od toho co se to stalo. V nemocnicí za mnou Billa jenom v doprovodu s Billem. Sám jsem s ní ještě skoro vůbec nemluvil, chtěl jsem snažil jsem se s ní navázat kontakt bylo k tomu pár možností, ale Barbara mě vždycky ignorovala. Neodpověděla a vůbec mě ani neposlouchala. Což mě mrzí. Taky mě užírá, že je s Bille. Že všechny polibky, které měli být moje teď patří mu, že mu patří to božské tělo Barbary, že se spolu milují tak jako se kdysi milovala se mnou to všechno je teď jenom jeho. A to díky mě debilitě, paličatosti a zbabělosti a povýšenosti. I máti mi domlouvala, dokonce mi řekla že se za mě i studí za to co jsem provedl Barbaře. Prý že všechny moje úlety jí byly jedno, ale tohle jí opravdu mrzí, a taky že jsem to zrovna udělal Barbaře, kterou máti miluje. Taky mi řekla, že se ani nediví, že barbara šla hledat pomoct u Billa. Protože Bill je strašně citlivej a pomáhávej človíček. No jo no Bill je romantik co já nejsem.
Barbaru dostanu zpátky, stůj co stůj…bude moje znovu opět. Má mě ráda takže to půjde snadnějí.! Seděl jsem v autě a přemýšlel nad tím vším.
BILL
S Andym jsem si dobře pokecal, v něčím mi poradil něco mi zase vyčetl a to, že na něj s Tomem zapomínáme. Heh xD. Po nějaké době jsem dojel zpátky domu. Když jsem přišel do svého pokoje teda už našeho společného s Barbarou našel jsem jí v rohu na posteli jak se krčila a brečela
Pokračování příště
Komenty
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 8. díl

19. dubna 2008 v 10:50 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
Tady mi před pár dny přišla nabídka, abych napsal pro jednu začínající kapelu pár textu, prý jsou naše písničky a moje texty velmi skvělé a oni jsou tímhle vším nadšení. To jsem rád, že se moje texty líbí i dalším interpretum. Zrovna dneska mám s nima schůzku, abychom se domluvily co a jak. Něco mě napadlo tak to potřebují s nima probrat.
*** O MĚSÍC POZDĚJÍ ***
BILL
Akurát se vracím domů ze studia, ta skupina nakonec to vzala a tak jsem pro ně složil zhruba 5 textu, které se mi líbí. Kdyby je nechtěli tak je nechám pro nás pro kapelu i když to je trochu jinačí kafe.
Asi bych vám měl shrnout všechno co se za ten měsíc stalo.
Začaly jsme zase zkoušet s kapelou. Georg s Gustavem jsou rádi, prý jim to už chybělo a hlavně ten rozruch. No tak já jsem si třeba trochu aspoň odpočinul. Kolem mě je totiž vždycky největší nátlak, takže oni jsou v klidu. Momentálně zkoušíme naše nové tři písničky, které by jsme chtěli použít na tour jako překvapení pro fans. Jenda písnička je takové pecka, že to nenechá nikoho klidným a druhá je strašně smutná, je to o Tom jak mi tom málem zemřel. S Tomem se už bavím normálně, byl týden nebo nějaká době co mě ignoroval. A choval se ke mně jako k cizí osobě což mi bylo líto. Nemůžu za to co udělal, takže si nemusí vyrývat zlost na mě.
S Barbarou jsme se chtěli odstěhovat o to patro níž, ale máti nás ukecala že tam máme být s Tomem. Protože ona se vrátila zpátky domů. Že tady už nebude otravovat. Stejně Tom je skoro pořád někde pryč ani nevím kde. Ale asi žádné skandály nedělá protože se v novinách objevuje málo což se divím.
Poslední dobou se mi Barbara nelíbí. Nikam nechodí, pořád je jenom doma a je věčně celá bílá jako stěna. Ráno jsem jí párkrát přistihl na záchodě jak zvrací tak doufám, že to nebude nic vážného. Když jsem jí přemlouval, aby šla do lékaře tak to jasně odmítla. Hold je tvrdá hlava kterou se nedá jenom tak přesvědčit a bohužel s tím nic nezmůžu a dovést jí tam násilí by nemělo cenu. Doufám, že dostane rozum sama dřív než bude pozdě.
Když jsem se vrátil ze studia tak doma nikdo nebyl, ani Barbara. Skusil jsem jí zavolat ale telefon měla vypnutý. Zavolal jsem Andymu jestli je doma a jel za ním. Už dlouho jsme spolu nikde nebyly.
BARBARA
"slečna Barbara?" volala mě sestřička
"ano!" odpověděla jsem jí a šla za ní, protože jsem zrovinka přišla na řadu. Celý týden mi bývá ráno špatně. Skoro ani nejím takže fakt nevím z čeho by to mohlo být. Bill si dělá o mě starosti, takže nakonec jsem ho poslechla a šla za lékařem.
"myslím, že by jste si spíše měla zajít i na gynekologií!"
"proč?"
"uvidíme co vám řeknou tam. Jděte tam hned zavolám jím, aby vás vzali hned!"
"dobře, děkují" odpověděla jsem a šla na gyndu. Sotva jsem si sedla tak mě hned vzali v čekárně totiž nikdo nebyl.
"gratuluju, jste těhotná" řekl mi ne moc dobrou zprávu po tom co mě vyšetřil.
"co prosím?" zeptala jsem se znovu, protože jsem moc nepobírala
"že jste těhotná, gratuluju vám. Jde vidět že jste teda hodně překvapená!" řekl a usmál se
"uhm…" vypadlo jenom zemně. Doktor mi tam začal dál něco kecat o tom, že teď mě zapíše atd. Že pak budu muset na testy atd. Absolutně jsem ho nevnímala. Přemýšlela jsem čí to dítě vlastně je. Poslední s kterým jsem spala je Tom. To bylo to jak mě znásilnil. Neměl kondom. Předtím jsem spala s Billem a ten ochranu měl, takže to musí být jedině Toma a z toho znásilnění.
"můžu jít na potrat?" zeptala jsem se
"ano, můžete ale je to nebezpečné"
"dobře, já, já se vám ozvu jak jsem e rozhodla" řekla jsem mu a okamžitě jsem vypadla z té ordinace.
Toulala jsem se po městě, kam mě jenom nohy vedly. Myslím, že jsem i zahlédla Toma, ale nevím to jistě. Došla jsem až na jeden starý opuštěný most. Tady mě hledal kdysi Tom, když si myslel že si chci něco udělat. Dívala jsem se dolů…..bylo by to tak jednoduchý skočit dolů. Aspoň by všechno skončilo, všechno to trápení.
"jste těhotná" znělo mi pořád v uších od doktora ta věta co mi řekl. Sáhla jsem si na bříško a hladila ho.
Já nemůžu být těhotná s Tomem, prostě nemůžu. Tom by to dítě za prve nechtěl a já se k němu nevrátím, stejně už má asi milion jiných než jsem já. Tom pro mě zemřel jednou na vždy. Jestli si toho prcka co nosím v sobě nechám bude mi pořád připomínat ten okamžik co mě Tom znásilnil.
"Bože, co mám dělat" řekla jsem více nahlas
"třeba by ses mohla ke mně vrátit……"
Pokračování příště
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 7. díl

18. dubna 2008 v 17:11 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
"ale dáš!" řekl jsem jí a skočil na ní. Protože já jsme seděl v křesle a ona na gauči. Barbara začala pištět, protože jsem jí začal lechtat. Blbli jsme až jsme spadli na zem, ještě štěstí, že stul který je u pohovky byl odsunutý, jinak by jsme spadli na něj. Dělali jsme prostě blbosti jako dvě malé děti, které se perou o lízátko nebo o něco takového. Po chvíli jsme toho ale nechali a začali se líbat.
Vzpamatovali jsme se až téhdy, když si někdo nad námi odkašlal.
Okamžitě jsme se s Barbarou od sebe odtrhli. Máti se na nás jenom vykuleně dívala, a asi zrovna nepobírala. My jsme se zvedli s Barbarou a čekali co bude. Sice to je naše věc co dělám, ale tak máti není v poslední době v obraze.
"proto si se rozešla s Tomem, protože si měla pletky s Billem?" zeptala se já mati, jenom jsem je pozoroval
"ne"
"tak tomu teď nerozumím"
"ani nechtějte"
"jenže já chci vědět, co se tady děje" řekla jasně máti
"Simone, promiňte, ale nepleť se do toho radši"
"a co mám dělat podle vás? Vůbec nevím co se tady děje"
"když chcete, dobře řeknu vám to teda"
"začni" pobídla máti Barbaru. Barbara si sedla zpátky na pohovku a my taky.
"týden jsem se probouzela každou noc sama v posteli, Tom byl pryč. Chodil si někde někam za někým užívat, protože já jsem s ním nespala. Chtěla jsem, ale nemohla, protože jsem se nemohla vzpamatovat z toho jak mě jeden hnusák znásilnil. Styděla jsem se to Tomovi říct, možná kdybych mu to řekla tak by bylo úplně všechno jinak. Sedmý den, kdy jsem Toma nenašla už u sebe v posteli jsem šla za Billem a všechno mu to řekla, taky jsem mu řekla všechno proč tohle je a ani nevíme jak, ale prostě se stalo to co se stalo a já jsem se s Billem vyspala. S Tomem nám to prostě v posledním týdnu neklapalo. Měla jsem výčitky a proto jsem se druhý den sbalila, že odejdu. Tom se ale vzbudil dřív než jsem stačilo odejít a tak jsem mu řekla o tom, že vím, že odchází každou noc atd a že to nemá cenu, i když ho milují. Když jsem se loučila s Billem, tak Tom slyšel co mi Bill řekl a došlu mu teda to že já jsem se s Billem vyspala. Na té chodbě mi řekl dost nepříjemných věcí což mě u něho mrzí. No a den předtím než ho našel u mě v bytě Carlos mě Tom znásilnil" řekla jí všechno na rovinu. Máti jenom valila bulvy a asi to neuměla všechno pobrat. Barbaře se kutálely slzy po tváří a tak jsem jí obejmul a přitisknul k sobě, protože jsme seděl hned vedle ní.
"já, já nevím co říct, promiň, že jsme se na to vůbec ptala." Řekla, vstala a odešla.
S Barbarou jsme zůstali v obýváku, tohle snáší už docela dobře a umí o tom mluvit což se ají docela divím.
*** O 2 TÝDNY POZDĚJÍ ***
Uběhnul týden od toho co je Tom už doma. Všechno je jinak, úplně všechno. Máti tady pořád je a vyvařuje nám (vaří nám oběd atd) Barbara s Tomem vůbec nemluví, ignorují se. Teda aspoň barbara ho ignoruje. Tom co jsem viděl se s ní párkrát pokoušel mluvit, ale barbara je v tomhle neoblomná. Mě řekla, že s nemám čeho bát, že by se k němu znova vrátila, ale já se ani nebojím.
Tom je docela v pohodě. Chodí pravidelně na kontrolu což se divím, protože minule nechodil skoro vůbec. A to ho tam všichni museli vždycky dokopat, než tam šel a teď? Úplně sám od sebe.
S Barbarou teď uvažujeme, že bychom se odstěhovali. Ale né vůbec daleko, jenom o jedno patro dolů, před týdnem tam zemřela ta paní co tam bydlela a momentálně to je pořád na prodej. Protože tady to dohromady nebude dělat za chvíli dobrotu.
Zatím se, ale k tomu Barbara pořádně nevyjádřila, jestli by chtěla nebo ne to se zatím uvidí. Ale uvažujeme o tom….
Tom pořád do mě ryje, abychom zase začali se skupinou, že už je všechno tak jak má, ale já bych stejně radši ještě počkal. Aspoň ten měsíc a pak můžeme konečně vyzkoušet ty nové písničky co jsem během téhle odpočinkové doby napsal. Myslím, že to budou hity roku. A fanynky si je zamilujou třeba jako Durch den Monson, nebo 1000 meere nebo Schrei, protože jedna z nich je takové vyřvavky a pecka, že to zboří snad i stadión kde budeme hrát, když se do toho klucí opřou.
Tady mi před pár dny přišla nabídka, abych napsal pro jednu začínající kapelu pár textu, prý jsou naše písničky a moje texty velmi skvělé a oni jsou tímhle vším nadšení. To jsem rád, že se moje texty líbí i dalším interpretum. Zrovna dneska mám s nima schůzku, abychom se domluvily co a jak. Něco mě napadlo tak to potřebují s nima probrat.
Pokračování příště
Chci vědět, jestli se vám to líbí a co se nelíbí xD
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 6. díl

17. dubna 2008 v 20:37 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
"Nezdá se ti, že mezi Tomem a Barbarou to nějak skřípe? Dříve se o něj strachovala mnohem více a hned letěla do nemocnice byla tam u něho skoro 24 hodin denně a teď? Řekla mi, že teprve příjde, že musí ještě domů.."
"Mami, víš asi bych ti měl něco říci…..něco ti totiž uniklo!"
"povídej"
"Barbara už s Tomem nechodí"
"ale proč, vždyť jim to tolik slušelo spolu"
"já být tebou tak bych to nerozebíral, a neptal se jich na to, je to trošku složitější a bolestivější, Tom by mohl vyprávět"
"stejně se to časem dozvím" řekla ale na to jsem jí už nic neodpověděl, protože jsem akurát zastavoval před nemocnicí. Zaparkoval jsem a šli jsme do nemocnice.
Asi se divíte, že se mnou nejezdí už ani ochranka. Jezdí, ale ne se mnou když tak jezdí za mnou Saki v autě. Anti si myslí, že jsme se rozpadli a dali pokoj, ještě slyším občas nějakou narážku a nebo že jsme udělala dobře, když jsme se rozpadli. Ale my jsme se nerozpadli, máme jenom delší pauzu kvůli Tomovi. A jestli se ta operace povedla tak jak měla a Tom se dá zpátky dohromady. Myslím, že by jsme mohli za nějaký ten měsíc zpátky na pódium. Možná nebudeme už dělat takovou show jako dělával Tom s kytarami, ale budeme dál hrát a myslím, že všechny naše věrné fanynky budou rády, že nás mají zpět. I když jak se svět dozví, že mám něco s Barbarou a že ona před tím chodila s Tomem bude z toho zase chvíli aféra. Než se všechny noviny vypíšou a bude pokoj. Nejlepší je jim všechno říct najednu a pak je pokoj. Protože tak když toho mají hodně tak už dál nehledají, ale když toho je málo snaží se dostat stále více a více. Volal jsem Tobimu, aby přijel do nemocnice hlídat Toma. Nikdy nevíte kdo mu půjde ublížil nebo něco a Fanynky, které tady jsou před nemocnicí nebo se toulají v nemocnicí. Vím, že ho mají rády, některé ho platonicky milujou a chcou mu pomoct, ale někdy mu tou pomocí i ubližujou. Stejně Tom je na jipce kde se jenom tak někdo hned nedostane. Máti se oblíkla do toho pláště co jsem měl dneska ráno já a šla za Tomem. Já jsem čekal na chodbě teda za tím sklem tam u sestry. Po chvíli přijel Tobi tak jsem šel za doktorem to všechno domluvit, že tady bude ochranka, která bude hlídat, aby se taky k němu nedostali paparazzi nebo fanynky. A taky aby byl v nemocnicí trochu klid. Zatím to asi ani bulvár neví, že Tom je v nemocnici a podrobil se operací ale až se to dozví bude chtít vědět informace.Asi budu dělat tiskovku, abych to tady trochu odlehčil
***ZA TÝDEN***
BILL
Týden uběhl jako voda, ani nevím jak. Máti je pořád u nás nastěhovaná a Barbara tam je taky. Spí se mnou v pokoji. Máti si zatím ničeho nevšimla, že by bylo mezi mnou a Barbarou. Taky, že asi ani není čeho. S Barbarou jsem ještě nespal, teda spal před tím, ale od toho co jí Tom znásilnil jsme spolu nespali ani se o to nesnažím dávám tomu čas. Až bude chtít sama tak si řekne. Asi nejdál kde jsme zašli je mazlení, nic víc. Nějaké ty dotyky a polibky, ale to jenom v soukromí před máti ne.
S Tomem to vypadá nadějně, žádné komplikace už nebyly a doktor říká, že bude všechno v pořádku. Prý si ho tam ještě chvíli nechají a pak ho pustí domu. Prý bude potřebovat neustálou péči, no to jsem teda zvědav kdo mu jí bude poskytovat, protože barbara se k němu sama nepřiblíží a já kolem něho nebudu pořád skákat. I když doktor říkal, že jako tak bude moc dělat všechno sám, ale že má být někdo s ním aby se něco nestalo. Prostě aby se vrátil do starého života, pomalu a né hrrr jak umí Tom.
Máti řekla Barbaře, že už se nemusí před ní přetvařovat, že jí to mohla říct hned, že už s Tomem nejsou. Když ho jdeme navštívit do nemocnice Barbara jezdí většinou s náma, ale za ním samotná nikdy nejde. Buď sedí na chodbě většinou a nebo když už tam jde tak se mnou. Má strach i když nevím z čeho, Tom leží a nic jí neudělá.
Právě jsme seděli s barbarou v obýváku a dívaly se na nějaký film. Ani nevím co to bylo, protože jsem si všímal více Barbary než toho filmu. Máti byla u Toma v nemocnicí ta tak jsem dělali blbosti.
"dej mi ten ovladač Babuš"
"nedám" řekla mi a vyplázla na mě jazýček
"nedáš jo?"
"néééé"
"ale dáš!" řekl jsem jí a skočil na ní. Protože já jsme seděl v křesle a ona na gauči. Barbara začala pištět, protože jsem jí začal lechtat. Blbli jsme až jsme spadli na zem, ještě štěstí, že stul který je u pohovky byl odsunutý, jinak by jsme spadli na něj. Dělali jsme prostě blbosti jako dvě malé děti, které se perou o lízátko nebo o něco takového. Po chvíli jsme toho ale nechali a začali se líbat.
Vzpamatovali jsme se až téhdy, když si někdo nad námi odkašlal.
Pokračování příště
Komenty
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 5. díl

16. dubna 2008 v 19:47 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
"Barbaro?"
"ano?"
"promluvíme si …….."
"dobře, hned za tebou příjdu na horu." Řekla mi. Na nic jsem nečekal a šel jsem nahoru k sobě do pokoje. Protože jak Barbara řekla příjde za mnou nahoru, z toho jsem pochopil. Sednul jsem si do křesla a čekal na barbaru, která za chvíli přišla.
"o čem pak chceš se mnou mluvit Bille?"
"no víš…..nerad žiju v nejistotě a chci vědět jak to teď všechno bude…."
"nechápu tě Bille"
"no…po tom všem co jsme teď spolu měli během pár dní jestli to bylo jenom tak jako úlet a nebo něco víc?" řekl jsem jí co jsem si myslel. Barbara se na chvíli odmlčela, buď začala přemýšlet a nebo to zbytečně prodlužuje.
"Víš Bille, já ani sama nevím. Poslední dobou se toho seběhlo strašně moc a ty to víš. První to, že Tom mi začal v noci utíkat, potom jsem po dlouhé době prožila s tebou báječnou noc a pak mi to nadal do děvky a všechno možného. Po tom jsem se s tebou znovu vyspala. Popravdě ti řeknu, že ten večer jsem si naplánovala. Mým učelem bylo, aby to slyšel Tom i když možná teď litují, že jsem chtěla aby to slyšel. Protože díky toho mě taky znásilnil."
"Barbaro….to..!"
"Nech mě domluvit Bille!"
"dobře"
BARBARA
"Toma miluju to víš, tebe mám strašně ráda jako mojeho nejlepšího kamaráda, ale strašně mě k tobě něco přitahuje. Nevím co to je, ale chtěla bych to zjistit, a to můžu jenom po tvojem boku!" řekla jsem mu a šla k němu, protože Bill seděl v křesle a já stále uprostřed pokoje.
"takže to mám cháp…."
"ano, chci být s tebou. Teda jestli ty chceš být ale se mnou to nevím…" řekla jsem mu a sedla jsem si na něho obkročmo, protože seděl v tom křesle. Na to mi Bill nic neřekl jenom si mě k sobě přitisknul a vlepil mi malý polibek na rty. Já jsem , ale vzala všechnu sílu a políbilo ho…
"takže to znamená ano?" zeptala sem se ho..ale on mi zase na to vlepil polibek
"tak ano, nebo ne?" ptala jsem se schválně i když jsem věděla, že ano. Ten polibek byl důkaz, ale musela jsem ho trochu potrápit, teda spíše on trápil mě.
"tak ne?" zeptala sem se ho a chtěla vstanout…
"ano" řekl jenom tak a zpátky si mě přitáhnul
"ale máti zatím ani muk" řekl mi Bill, když jsme odcházeli pryč z pokoje
"dobře"
"řeknu jí to postupně já sám, první jí nějak řeknu, že vy dva už s Tomem nejste spolu a pak jí nějak naservírují že teď spolu chodíme. Takže by jsme mohli být trochu opatrní v její blízkosti ju?"
"dobře" řekla jsem mu a odešla zpátky za Simone dolů. Bill mě následoval.
BILL
S Barbarou jsme přišli dolů, kde pořád seděla naše matka. Dívala se na nějakou kravinu v televizi. S tou Barbarou jsem i rád, že to takhle dopadlo, svým způsobem jí mám strašně rád a jsem rád, že se takhle rozhodla i když nevím jak to bude dělat dobrotu když tady budu pak s Tomem společně v jednom bytě.
"Bille?"
"ano mami!"
"odvezl by si mě za Tomem do nemocnice, chci ho vidět"
"dobře
"Barbaro pojedeš se mnou že?" zeptala se Barbary, jenom jsem viděl jak ta znejistěla a nevěděla co má říct
"no, já, musím si skočit ještě pro něco domů a pak tam hned příjdu!" odpověděla jí. Máti se dál na nic nevyptávala což je dobře a odešla se prý převléct jak mi řekla.
Domluvily jsme se, že na ně počkám už v autě, než se nachystá máti což bude během chvilku. Barbara pojede s námi, zavezu jí domů tak jak chce. Když máti volala, že už bude šli jsme s Barbarou do auta. Nastartoval jsem a vyjel, čekal jsem před domem. Za chvíli se přiřítila máma a mohlo se vyjet. Barbaru jsme vysadily před jejím domem a jeli směr nemocnice. Jenže máti se začala vyptávat.
"Nezdá se ti, že mezi Tomem a Barbarou to nějak skřípe? Dříve se o něj strachovala mnohem více a hned letěla do nemocnice byla tam u něho skoro 24 hodin denně a teď? Řekla mi, že teprve příjde, že musí ještě domů.."
"Mami, víš asi bych ti měl něco říci…..
Pokračování příště
Komenty
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 4. díl

15. dubna 2008 v 21:41 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
Nevím přesně co, protože nevím jak to mám popsat. V tom snu se mi zdálo jako by někdo na mě volal, někde v dálce, abych mu šel pomoct a podle hlasu jsem poznal Toma. Pořád volal "že nechce umřít, zachraň mě Bille!" je mi divně, jako by to chtělo něco naznačit ten sen….
Ale po nějaké chvíli jsem opět usnul. Ten sen se mi zdál v noci ještě jednou. Když jsem se vzbudil Barbara už vedle mě nebyla. Šel jsem udělat ranní hygienu a pak se oblíknul a šel dolů. Půjdu se nasnídat a pojedu do nemocnice, potřebují zjistit co to moje tušení a slyšení v noci bylo. Jestli se Tomovi něco stalo tak to nepřežiju.
Vešel jsem do kuchyně a tam se na mě usmívala Barbara.
"Dobré ráno!" pozdravil jsem jí
"dobré. Co si dáš Bille?" ptala se
"nevím, co máš dobrého?!"
"všechno,byla jsem nakoupit. Teď když tu bude tvoje máma, aby neřekla že se o vás neumím postarat"
"aha, tak proto když jsem se vzbudil byla postel prázdná!"
"tak co si dáš?" zeptala se mě znova
"nevím, něco dobrýho, Sladkého"
"chceš vafle?"
"jo"
"dobře, sedni si, připravím ti je" řekla tak jsem se teda posadil a čekal. Za chvíli předemně dala talíř vafli, hned jsem se do toho pustil.
"děkují, bylo to dobré" řekl jsem jí když jsem dojedl a bylo vidět, že jsem jí tím potěšil
"tak to jsem ráda, že ti chutnalo."
"potřebují si s tebou pak Barbaro promluvit, ale teď si musím jít něco zařídit, teda spíše si něco ověřit."
"dobře, počkám tady"
"dobře a neříkej ještě nic máti, o tom, že už s Tomem nechodíte ju?"
"dobře, pa"
"pa" řekl jsem jí a hned zmizel. Nasednul jsem do auta a odjel jsem směr nemocnice.
Když jsem tam dorazil šel jsem hned za doktorem. Který mi moje tušení odkývnul
"Ano, s Tomem byly v noci komplikace, ale naštěstí dopadlo všechno dobře a je všechno tak jak má!"
"uf, to jsem si oddychnul"
"nemusíte se ničeho bát" řekl mi v klidu doktor
"dobře a mohl bych se jít teď aspoň na chvíli podívat za Tomem?"
"dobře, ale zatím jenom nachvíli"
"dobře" zavedl mě až k jeho pokojí. Kde jsem se musel obléct do zeleného pláště a pak jsem mohl až za ním. Tom leží na jipce a je střežen pod neustálým dohledem sestry, takže jsem i docela tak trochu v klidu.
Ležel tam bez známky života, jenom všechny přístroje kolem něho pípaly asi tak jak mají, protože žádný rozruch kolem toho nebyl. A sestra, která seděla za okýnkem a sleduje Toma byla taky v pohodě
Šel jsem až úplně k němu a jenom se na něho díval. Přemýšlel jsem nad tím snem, co to mělo znamenat. Proč mě v tom snu Tom prosil o pomoct A ten sen se mi zdál třikrát za sebou. Vůbec tomu nerozumím, ale já na to příjdu, musím…
Ještě chvíli jsem tam takhle stál a díval se na něho.
"Tome co to má znamenat? Co znamenal ten sen?" ptal jsem se ho i když mě možná neslyší tak jsem se zeptal. Ale hodně lidí říká, že i když člověk spí tak všechno slyší. Slyší, ale neodpoví.
Po chvíli jsem odešel zase zpátky. Nasednul jsem do auta a odjel zpátky domů. Ale ten sen hlavně to co se mi zdálo v něm mi pořád vrtá hlavou. "sakra co to mělo jenom znamenat" Možná to bylo tím …přece doktor říkal, že v noci byly nějaké komplikace, že by Tom zase umíral a proto mě prosil o pomoct, nebo čím mě vůbec prosil o pomoct. S čím mu mám pomoct. Jsem jeho brácha takže rád pro něj udělám cokoliv i když Tom si to někdy nezaslouží, ale to už je další věc.
Přijel jsem domů, zaparkoval auto a šel do domů. Barbara seděla s máti v obýváku a popíjeli kafe. Než jsem odjel tak jsem Barbaře slíbil, že jak přijede že si spolu musíme promluvit. Musíme probrat jak to teď je…A s kým vůbec je…Nerad živu v nejistotě..
"kde jsi byl?" zeptala se mě máti
"v nemocnici!"
"stalo se snad něco Tomovi?!" skoro vyskočila
"ne, ne Tom je v pořádku. Já jenom jsem si potřeboval něco ověřit!" řekl jsem jí a o tom že v noci byly nějaké komplikace jsme jí radějí neříkal…
"Barbaro?"
"ano?"
"promluvíme si …….."
Pokračování příště
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 3. díl

14. dubna 2008 v 20:18 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
Tady máte další dílek, strašně moc mě těší vaše komenty a taky, že se oběvily noví lidí co to čtou.
Jenom kdo to třeba začal číst tak znovu říkám že tohle je 3. řada k ff "Bille, brácho...já umírám!"
Za odměnu máte dneska další díl :-) takže chci vidět plno komentu
Mon!shka
_________________________________________________
S máti jsme si sedli na židle co tam byly a čekali, po chvíli se objevil ten doktor s kterým jsem mluvil a šel přímo k nám s neutrálním výrazem..
S máti jsme hned vstali, a byly celí nervózní. Doktor, ale řekl, že se není čeho bát. Tom musí ještě dneska podstoupit operací teda skoro hned, protože to srdce musí hned na nové místo a nemůžu se nikde skladovat. Z jednoho člověka do druhého. Ale Tom je prý stabilizovaný, takže není až takové riziko, ale hold musí to podstoupit. Buď to výjde nebo ne.
Čekali jsme tam takhle dál asi hodinu, dokuď jsme neuviděli Toma, který ležel na posteli a akurát ho převáželi k operaci.
Zavolal jsem Barbaře, že teď musím být u mámy až se nezlobí. Ona byla i nakonec ráda, protože říkala že je s tím svojím nevlastním bráchou Carlosem a že apotřebují všechno probrat, dlouho se prý neviděli. Aspoň příjde chudinka na jiné myšlenky.
*** ASI PO 10 HODINÁCH **
To čekání je strašné a nekonečné. Vidím to i na máti, která pořád chodí sem tam po chodbě nebo zase sedí a kouše si nechty i já jsem se už přistihl. Mám o bráchu strach i když potom jak se zachoval k Barbaře tak je to sviňě, ale nic na tom nemění, že je to můj brácha, kterého mám rád.
Po nějaké chvíli už vyšel doktor, přišel až k nám sundal si tu roužku co měl přes obličej a otřel si čelo od potu.
"tak jak doktore?!" ptala se hned mamka
"opera proběhla dobře!" řekl a já jsem si oddychnul.
"takže bude zase všechno v pořádku?!"
"to se uvidí časem, jak to tělo a všechno příjme, ale Tom je velký bojovník, takže se není čeho obávat. Je stabilní, všechno jede tak jak má a když nebudou žádné pooperační komplikace mělo by to být všechno v pořádku. Ale jak jsem už řekl, uvidí se teprve časem!"
"to mi spádnul kámen ze srdce!" řekla mu mamka, která s ním pořád hovořila já jsem jenom přihlížel. Ta operace trvala snad celý den, ty hodiny nechtěly vůbec utíkal rychlejí, strašně pomalu se to táhlo. Když jsem se kouknul na hodinky bylo něco kolem 23:00.
"paní Kaulitzová a pane Kaulitzi můžete jít domů, Tom stejně spí takže je tady zbytečné aby jste tady zůstavali, probudí se stejně až zítra zatím když ho budeme ještě udržovat v umělém spánku, aby bylo všechno tak jak má."
Máti sice protestovala, že chce zůstat u svého syna, ale nakonec jsem jí odtamtud odtáhnul. A jelo se domů ke mně a k Tomovi, protože máti teď bude hodně často u Toma takže nebude jezdit domů, měla by to dál a aspoň zase budu chvilku s rodinou.
Když jsme přijeli domů našel jsem Barbaru jak se choulila v křesle v obýváku. Máti jsem řeknul, že si má jít do pokoje pro hosty, ona už je zvyklá spí tam pořád, protože nikde jiné volno místo není. Barbaru jsem vzal opatrně do náručí, abych je nevzbudil a odnesl jsem si jí k sobě do pokoje. Pořád spala, sice když jsem jí pokládal do postele tak trochu zakňučela jinak nic. Pořád spala jako nemluvně. Zašel jsem si do sprchy kde jsem si dal horkou koupel a uvolnil se, potom jsem šel zpátky do pokoje a lehnul jsem si do postele k Barbaře. Asi bych si sní měl zítra promluvit jak to mezi námi bude a jak to bere. Protože je tady naše máma a bude se divit, že Barbara nechodí za Tomem, ona ještě neví, že se rozešli a už vůbec neví co Tom provedl Barbaře. A taky se to ani nesmí dovědět., protože by Toma snad zaškrtila a ona by z toho dostala infarkt. A to nechce nikde.
Přitisknul jsem se trochu k Barbaře a po nějaké chvíli usnul. Vzbudil jsem se až mě strašila noční můra ve snu.
Když jsem se vzbudil byl jsem celý zpocený a bylo mi nějak divně. Vstanul jsem a šel se do kuchyně napít. Nalil jsem si džus a na ex ho vypil. Když jsem ho vracel do lednice zdálo by se mi jako by stál někdo za rohem v kuchyni, já už jsem asi fakt blázen, nebo mám horečku a mám halucinace. Šel jsem zpátky na horu, kde jsem si opět lehnul vedle Barbary a po chvíli usnul. Netrvalo však dlouho a byl jsem opět vzhůru zdálo se mi to samé.
Nevím přesně co, protože nevím jak to mám popsat. V tom snu se mi zdálo jako by někdo na mě volal, někde v dálce, abych mu šel pomoct a podle hlasu jsem poznal Toma. Pořád volal "že nechce umřít, zachraň mě Bille!" je mi divně, jako by to chtělo něco naznačit ten sen….
Pokračování příště
Komenty
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel? 2. díl

13. dubna 2008 v 13:54 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
Moje pozn: Dílky budou každý den jeden, i když jich už mám napsaných celkem 8 ráda bych vám tady dala další, ale ve čtvrtek už jdu do školy a bude toho na mě moc takže nebudu mít tolik času, proto by třeba pak nebyly dílky, proto teď píšu pořád jak debil abych jich měla více do zásoby až na celý příští týden xD i když někdy neodolám a dám vám tady další, ale to jenom pod zásluhou vašich komentářu, prtoože co vím, tak na mojem blogu tuhle ff-ku čte přibližně 5 lidí takže když tady budou od každého koment máte tady pak další dílek třeba xD
Mon!shka
_________________________________________________________
Stejně mi to nedalo a tak jsem se vrátilo zpátky a zkusila ho oslovit…
"Carlosi?" zeptala sem se. Ten kluk si sundal brýle…a je to on
"Barbaro?!" zeptal se taky
"ty mě jako nepoznáváš?!" začala jsme se smát. Carlos se postavila radostí mě obejmul. Hned jsem si sedla k němu.
"co tady děláš? Zrovna v Berlíně a v Německu a k tomu ještě v nemocnici?!" sypala jsem na něho jednu otázku za druhou.
"Barbar zadrž pro boha, počkej já ti všechno řeknu postupně, jinak v tom bude guláš!"
"dneska jsem přiletěl z New Yorku, protože tady zítra předvádím na jedné přehlídce kde si mě pozvali. Dali mi volno a tak jsem si řekl, že bych mohl jít navštívit svojí milovanou nevlastní sestřičku. Když jsem k tobě přijel tak mi nikdo neotvíral, vzpomněl jsem si kde necháváš klíče a začal hledat až jsem ho našel. Tak jsem si otevřel, že na tebe počkám, ale když jsem přišel do obýváku našel jsem tam někoho. Co jsem tady v nemocnici zjistil tak to byl Tom Kaulitz." Dořekl jsem jí svůj proslov
"to tys ho přivezl?!"
Jo! Ty ho znáš?!"
"jo, chodila jsem s ním. Teď jsem akurát přijela s jeho bráchou Billem, protože mu volali z nemocnice.!"
"tak to je gól. Ale ještě, že jsem tady počkal, aspoň jsem tě našel.!"
"to jo, dlouho jsme se neviděli!"
BILL
"takže ho budete operovat ještě dnes?!"
"asi ano, čekáme než nám přivezou ty lidí co při té nehodě zemřeli."
"no a kdo to vůbec je?!"
"to já ještě ani pořádně sám nevím, ale před chvíli mi volali, že se nedaleko Berlína stala vážná havárie a řidič tam zahynul. Je to nějaký mladý kluk asi ve věku 25-ti let. Volalo se jeho rodičům a ti dovolily dárcovství orgánu.!"
"aha dobře!"
"teď, když mě omluvíte půjdu se podívat, zpátky na Toma!"
"dobře!" vyšly jsme ven a Barbara tady nebyla. Teda kde seděla než jsem šel za doktorem nebyla. Rozhlédnul jsem se v pravo a vlevo. Zahlídnul jsem jí trochu dál odemně, seděla tam s nějakým týpkem a povídali si. Šel jsem za ní.
"Barbaro?!" oslovil jsme jí, když jsem k ní přišel, aby si mě vůbec všimnula
"jéé Bille, to už si tady?!"
"jj" odpověděl jsem jí
"ehm…asi bych vás měla představit!"
"Carlosi..tohle je Bill! Bille..tohle je Carlos..můj nevlastní brácha!" řekla jsem a cucila jsem se jako měsíček na hnojí, ani nevím čemu. Ti dva si podali ruce a pozdravily se..
Sotva co to udělali se na chodbě vynořila Simone.
"Barbar já jdu za máti a jdeme za Tomem, tak když tak víš kde jsme ju?!"
"jo dobře, já tady budu z Carlosem a nebo když tak ti zavolám pá!" řekla jsme mu a Bill odešel za máti
BARBARA
S Carlosem jsme pak po chvíli odešly pryč, stejně tady teď nejsme nic platní. Šli jsme si sednout někde do cukrárny. Carlosa cestou potkalo pár lidí a tak rozdával podpisy.
BILL
Vysvětlil jsem máti všechno co mi řekl doktor a ta jenom přikyvovala.
"doufám, že to všechno výjde a Tom bude zase konečně normálně žít!" řekla po chvíli
"to já taky!" řekl jsem.
S máti jsme si sedli na židle co tam byly a čekali, po chvíli se objevil ten doktor s kterým jsem mluvil a šel přímo k nám s neutrálním výrazem..
Pokračování příště
Komenty
Monishka

Ale Tome! Kolikrát jsi už vlastně zemřel?

12. dubna 2008 v 11:42 | MoNiSeK - Toms V.I.P. Prinzesschen
Tak tady tohle je to slibované překvapení a to v podobě další řady, doufám, že jste rádi! Tohle je další už třetí řada k ff-ce "Bille, brácho…já umírám!" tentokrát se už třetí řada jmenuje jinak. Ten název ještě není stály, protože jich je více a já zvažují, který jenže jsem vám už chtěla dát dílek, tak jsem použila tento. Časem pochopíte ten význam toho názvu téhle řady. Doufám, že se vám překvapení v podobě další řady líbí. Přeju krásné čtení a doufám, že se budete bavit a budete jí číst stejně jako tu druhou a první. Moc vám děkuju a komenty potěší. Monishka
____________________________
TOM
"moje hlava!" chytnul jsem se ráno za hlavu, která mi třeštila jako o závod…. Když jsem otevřel očí tak mě začaly pálet, protože mi do nich svítilo velmi ostré slunce.
Když jsme vstal, první jsme se rozhlížel po pokoji, kde to vůbec jsem.. Musím chvíli čekat než si vzpomenu co se vůbec včera stalo.
"vždyť já jsem u Barbary, ale co tady dělám? A kde je Barbara?!" řekl jsem a vylezl na chodbu, šel jsme až do obýváku, prošel jsem všechny pokoje a nic. Když jsem se vrátil do obýváku, vybavila se mi dnešní noc.
"co..co jsem to udělal!" řekl jsem jenom tak do prázdna a chytnul se pohovky, protože mi přišlo najednou blbě… strašně blbě…
Nevím co se dělo pak, nic si už nepamatuju ……..
(dotuď máte úryvek z toho posledního dílu z druhé řady, aby jste byly trochu v obraze, docela dost to hned navazuje J a teď už ta 3. řada)
_________________________
NEVLASTNÍ BRATR BARBARY CARLOS
Akurát jsem dorazil do německa, kde budu mít zítra přehlídku, jsem model. Pro dnešek mi dali volno, že zkoušet budeme až zítra a tak jsem si vzpomněl na svojí nevlastní sestřičku Barbaru. Co asi dělá? Je pořád tak hezká? Okamžitě jsem si zavolal taxi a nadiktoval jsem mu kde má jet. Adresu jejího domu si ještě naštěstí pamatují, teda aspoň myslím, že dojedem k ní a né k někomu jinačímu a taky doufám, že tam pořád bydlí jinač jsem v prdeli.
Když jsme přijeli na ono místo tak ten dům mi byl povědomý takže tu jsem asi správně. Zvonil jsem, ale nikdo neotvíral. Vzpomněl jsem si kde asi Barbara nechávala kdysi klíče, protože stát a čekat tady venku se mi na ní nechce a kdybych jel zpět, tak se tu už asi nedostanu a ani jí neuvidím. Nejdřív mě napadlo pod rohožkou a taky, že jsme se strefil. Nevím proč už si to místo nezmění, nebo si ten klíč neschová někde jinde, protože takhle jí můžu kdokoliv, kdykoliv vykrást.
Odemknul jsem si a šel dovnitř, když jsem ale přišel do obýváku tak tam ležel nějaký kluk. Nehýbal se a nejevil žádné známky života. Hned jsem se k němu sehnul a zkusil jsem nahmatat mu puls, ten jsem našel. Hned jsem vytočil číslo na záchranku, která tady byla asi do 10 minut. Jel jsem radši s ním, protože když byl u Barbary v bytě, tak zná Barbaru a nebo s ní něco má a tak mi pomůže jí aspoň najít. Co když už tam nebydlí a bydlí tam teď ten synek, nebo třeba to je její přítel a ona bydlí u něho. Nevím, ale brzy se to dozvím.
V nemocnici se mě ptali na různé věci kdo to je atd. Bohužel jsem jim nic neřekl jenom, že jsem ho tam našel když jsem přijel navštívit ségru. Ale podle dokladu jsme zjistily, že je to Tom, Tom Kaulitz. Tak toho už znám. Šílí po něm a po té jeho kapely snad celá Amerika. Prý zavolají jeho bratrovi, no počkám tady chci vědět co dělal u Barbary doma a kde je Barbara.
BILL
Když přišla ke mně nad ránem Barbara tak jsme potom usnuli, vzbudil náš až mobil, který mi začal vyzvánět na celé kolo.
"ano?!" zeptal jsem se rozespala, protože nás to vzbudilo. Barbara se ještě protahovala a krčila se mi v klíně, byly jsme pořád na tom křesle.
"Dobrý den pane Kaulitzi, tady pan Strongel, nemocnice. Doktor vašeho bratra Toma."
"stalo se mu snad něco?! Ptal sem se hned.
"vaše bratra jsme před chvíli přijali, bohužel někde omdlel a nějaký klučina nám volal že ho našel. Bylo by dobré kdyby jste přijel i třeba jeho matka, potřebujeme s vámi mluvit a to naléhavě. Protože máme dárce, takže Tom by mohl okamžitě podstoupit transplantaci srdce, ale potřebujeme souhlas.!"
"ano, dobře za chvíli jsem tam!" řeknul jsem mu a položil telefon
"co se stalo Bille!"
"tom je v nemocnici!" řekl jsem jí, ale dál se jí nevěnoval, okamžitě jsem volal máti, aby přijela do nemocnice.
Barbara se zvedla a já taky, převlíkl jsem se do nového oblečení a vyrazily jsme za Tomem do nemocnice.Barbara jela se mnou, říkala že jí to nevadí, že se jedná o mého bráchu a i když jí provedl to co jí udělal musí to překousnout a žít dál.
Když jsme tam dojeli, moje máti tam ještě nebyla. Ta než tu dojede bude snad večer, protože bydlí trochu dál. A my jsme v Berlíně.
Šel jsem se zeptat doktora co je Tomovi atd, Barbara řekla že počká na chodbě.
BARBARA
Řekla jsem, že radši počkám na chodbě, zatím co Bill šel do kanceláře za doktorem zjistit stav Toma. Sedla jsem si a čekala, když jsem po chvíli zahlídla asi o padesát metru dál posedávat jednoho manekýna. Byl mi strašně povědomý, nevím odkuď, ale byl. Proto jsem vstala a šla jako by kolem něho, šla jsem si jednak pro kafe a taky zjistit kdo to je, a proč mi to vrtá v hlavě, že ho znám. Na očích měl velké mouchy (brýle) a seděl. Zašla jsem si do automatu pro kafe a šla zpátky. Když jsem kolem něj prošla znovu vybavil se mi můj nevlastní bratr Carlos, že by to byl on? Ale co by tady dělal? Vždyť toho jsem už dobrých pár let neviděla ten je někde v New Yorku nebo kde, je docela dost slavném model.
Stejně mi to nedalo a tak jsem se vrátilo zpátky a zkusila ho oslovit…
"Carlosi?"
Pokračování příště
A chci tady komenty, jak se vám to líbí
Monishka
 
 

Reklama
Reklama